Emancipovaná rozvedená manažerka z Prahy, Kateřina Hýsková, přijíždí se svými dvěma dospělými dětmi navštívit své rodiče do jihomoravských Křetic. Osud tomu tak chce, že je nejprve nucena setrvat několik týdnů, aby posléze zjistila, že v Křeticích v otcově vinařství je vlastně doma. A že chce žít zde. Podobně si jihomoravský vinařský svět zamilují postupně i její syn, flákač a průšvihář Buddy, a dcera Petra, nadšená sportovkyně. Obě děti najdou na Moravě překvapivě nejen profesní uplatnění, ale i nové lásky. Hlavní dějová linka seriálu Vinaři tedy vlastně vypráví archetypální příběh o tom, jak si lidé z velkoměsta zamilují kouzelnou jižní Moravu.

Jednotlivé komediální epizody čerpají náměty z malebného světa jihomoravských Křetic, kterému vévodí dva odnepaměti znesváření vinaři; Pavlíček, otec Kateřiny, a Vlček. Oba vinaři zastávají rozdílnou vinařskou filozofii. Zatímco Vlček je spíše na kšeft zaměřený velkoobchodník, Pavlíček ve svém menším vinařství ctí tradiční poctivou práci a lásku k vínu. Žabomyší spory těchto dvou mužů generují komediální konflikty, zčásti také proto, že blízcí těchto dvou tvrdohlavých chlapíků v jejich půtkách „nejedou“. A tak může například Pavlíčkův vnuk Buddy chodit s Vlčkovou krásnou dcerou Julií.

Kromě dvou hlavních vinařství patří ke koloritu vesnice také neoficiální rada starších, vedená moudrým pábitelem a znalcem vína Fuksou, starostou Olinem, který ve funkci přežil všechny režimy; farář Tomica, který pro nedostatek věřících pochybuje o svém poslání, hypochondrický doktor Luža či policista Tauš, jenž se denně střetává se svérázným jihomoravským výkladem zákona a čeká na svůj velký případ.

Jitka Smutná - Stázi Pavlíčková:

Jitka Smutná alias Stázi Pavlíčková je bývalá češtinářka, která nyní vede folklórní soubor Hrozének a taky Pavlíčkovic domácnost. Je to jediný člověk, ze kterého má Pavlíček občas strach.

Rozhovor s Jitkou Smutnou alias Stázi Pavlíčkovou:

Tancovala jste někdy? Měla jste na sobě někdy moravský lidový kroj?

„Ne, to ne, netancovala jsem v lidovém sboru a neměla jsem ani na sobě kroj. Já jsem sice po tatínkovi z Hodonína, ale už jsem se narodila v Praze. Ale měla jsem jako malá holka krojovanou panenku, kterou mi táta přivezl z Hodonína, a tu jsem úplně zbožňovala a milovala. Ten kroj mám nesmírně dobře prozkoumaný – já jsem ho totiž v konečné fázi úplně rozebrala, abych přesně věděla, co má v těch rukávcích, kolik má spodniček, proč jsou tak naškrobené…“

Pijete ráda víno?

„Já piju jenom víno, bílé, červené – je mi to celkem jedno, ale piju jenom kvalitní a odrůdové víno. A piju velmi zřídka, protože hodně pracuju a nemůžu si dovolit, aby se mi motal jazyk :-). Nicméně na Moravě je dobré víno a tady na Pálavě je extrémně dobré, takže už jsem si pořídila takovou tu bedýnku s vínem, kde si každá návštěva může vybrat nějaký dárek – takže já to rozdávám přátelům a bedýnka je už skoro prázdná.“

Baví Vás natáčení?

„Baví mne nesmírně. Kromě hereckých kolegů a partnerů, které mám, ať je to Václav  Postránecký nebo Tereza Kostková, i báječní mladí herci, kteří hrají má vnoučata a ty mladé tady, tak je tu skvělý štáb – pracovitý, milý a mladý. Víte, já přijedu na natáčení, a když přijedu před ten domeček, kde se točí o Pavlíčkových, tak mi pusa udělá podkůvku s koutky nahoru, já se začnu usmívat, nejdřív ta pusa, a pak se začnu usmívat celá. A když odjíždím, tak počítám dny, kdy sem zase pojedu, to natáčení mi přineslo opravdu velké štěstí.“

Jak vypadá Váš natáčecí den?

„Příprava na natáčení pro mne začíná už tak týden nebo dva týdny předem – kdy si scénáře tisknu, podtrhávám a čtu, seznamuji se se situacemi, snažím se jimi bavit a pochopit je, ale to se ještě neučím. Učím se tak dva až tři dny předem, ale úplně pak na to zapomenu. Já se učím velice snadno, to mám asi v genech. Jinak já se učím situace, neučím se konkrétní texty – ve chvíli, kdy přijde ta situace, naskočí i texty, takže já čekám na to, až nastane ta reálná situace a já se partnerovi podívám do reálných očí.

Snažím se být hodně uvolněná, abych dokázala komunikovat přirozeně, tak jak se komunikuje v reálném životě. Nicméně teď je to trochu náročnější, na Moravu přejíždím večer po představení a po natáčení na něj dost často zase odjíždím. Ale to si nestěžuji, když člověk na něco přistoupí, tak by si neměl stěžovat, navíc tohle je krásná práce a zaplať pánbůh za ni!“