Vinaři - Bedřich Pavlíček (Václav Postránecký)

Emancipovaná rozvedená manažerka z Prahy, Kateřina Hýsková, přijíždí se svými dvěma dospělými dětmi navštívit své rodiče do jihomoravských Křetic. Osud tomu tak chce, že je nejprve nucena setrvat několik týdnů, aby posléze zjistila, že v Křeticích v otcově vinařství je vlastně doma. A že chce žít zde. Podobně si jihomoravský vinařský svět zamilují postupně i její syn, flákač a průšvihář Buddy, a dcera Petra, nadšená sportovkyně. Obě děti najdou na Moravě překvapivě nejen profesní uplatnění, ale i nové lásky. Hlavní dějová linka seriálu Vinaři tedy vlastně vypráví archetypální příběh o tom, jak si lidé z velkoměsta zamilují kouzelnou jižní Moravu.

Jednotlivé komediální epizody čerpají náměty z malebného světa jihomoravských Křetic, kterému vévodí dva odnepaměti znesváření vinaři; Pavlíček, otec Kateřiny, a Vlček. Oba vinaři zastávají rozdílnou vinařskou filozofii. Zatímco Vlček je spíše na kšeft zaměřený velkoobchodník, Pavlíček ve svém menším vinařství ctí tradiční poctivou práci a lásku k vínu. Žabomyší spory těchto dvou mužů generují komediální konflikty, zčásti také proto, že blízcí těchto dvou tvrdohlavých chlapíků v jejich půtkách „nejedou“. A tak může například Pavlíčkův vnuk Buddy chodit s Vlčkovou krásnou dcerou Julií.

Kromě dvou hlavních vinařství patří ke koloritu vesnice také neoficiální rada starších, vedená moudrým pábitelem a znalcem vína Fuksou, starostou Olinem, který ve funkci přežil všechny režimy; farář Tomica, který pro nedostatek věřících pochybuje o svém poslání, hypochondrický doktor Luža či policista Tauš, jenž se denně střetává se svérázným jihomoravským výkladem zákona a čeká na svůj velký případ.

Václav Postránecký - Bedřich Pavlíček:

Bedřich Pavlíček alias Václav Postránecký dělá nejlepší víno v Křeticích, a proto se obecně předpokládá, že je nejmoudřejší chlap ve vesnici, tím pádem druhý nejmoudřejší občan Křetic vůbec. Protože je vždycky jedna osoba, která je moudřejší než nejmoudřejší chlap ve vesnici.

Rozhovor s Václavem Postráneckým alias Bedřichem Pavlíčkem:

Ráda bych se Vás zeptala na Vaši roli v seriálu Vinaři, jak se Vám líbí a jak se v ní cítíte?

„Mně se líbí moje role tím, že je zase trošku jiná než ty předešlé. Evidentně mě baví být hercem a na herectví mě nejvíc baví proměny – čili by mě docela mrzelo, kdybych se donekonečna musel
opakovat v nějaké oblíbené nebo populární podobě. Tady to nehrozí, protože vinař Pavlíček, kterého hraju, je velký svéráz.

Je to člověk, který je obecně ctěn, uznáván, jeho mínění má svou váhu, ale je mu třeba taky mnoho odpouštět, protože Pavlíček trpí samozápalem – je to člověk, který se dovede docela snadno rozčílit, a stává se mu to bohužel často. Ale je tady pak velká šance se usmiřovat s těmi napadenými, osočenými nebo těmi, komu bylo neprávem ukřivděno.

Je to dokonalý odborník na svém místě, který nemá soupeře v nejbližším okolí, co se týče kvality vína, jeho chuťových vlastností i samotné výroby, která je velmi promyšlená a která je tajemstvím. On si na tom zakládá a hájí klasické způsoby výroby vína, zatímco mu hrozí střetnutí s novodobými technologiemi.“

Jaké je Vaše seriálové manželství s paní Smutnou?

„Víte, na tohle já bych neuměl odpovědět, ani co se mého vlastního manželství týče. To je tak složitá otázka a v tomhle případě děláme s Jitkou vše pro to, abychom působili tím nejlepším dojmem – jsou to lidé, kteří vzájemně znají své chyby, jsou si jich vědomi, s některými se pokoušejí bojovat, někdy ty boje vzdali. Myslím, že to sice není klidné, ale je to velmi hezké manželství a pevný vztah.“

V čem se podle Vás liší Vinaři od ostatních seriálů, ve kterých jste hrál?

„U Vinařů je jedna veliká odlišnost od všech ostatních seriálů – je to můj první seriál, který se odehrává v zeměpisné oblasti, která je mi velmi příjemná a milá. Je to Pálava, Mikulov a Pavlov
– to je veliký dar. (Tohle ale nějak šikovně schovejte, aby to nečetla produkce a nemysleli si, že už touto skutečností se mám cítit být odměněn :-). Ale já to tak beru, protože velice snadno se vciťuji
do pocitů místních usedlíků, které zažívají, když si sednou ke svému stolku se sklenicí, na jejímž dně se něco třpytí – a oni se přes tu sklenici dívají na ty velké vodní plochy dole pod Pavlovem, na to nekonečné nebe večer plné hvězd… Tak to mi jde velice snadno se stát obyvatelem Pavlova.“

Jaký je Váš vztah k vínu?

„Já jsem šokoval moravské vinaře už v 17 letech, kdy jsem odešel na Moravu, protože to první, čemu jsem se tam učil, bylo víno – já jsem měl ještě pražský akcent, a už jsem rozeznal Sauvignon od burgundského (tenkrát se ještě smělo říkat „burgundské“). Takže tím jsem je šokoval, jak je možné, že takový mladý spratek, a už se tak dobře vyzná ve vínu. Dnes je to obtížnější, těch odrůd vína je víc a jejich frází je taky víc. Ale myslím si, že v těch základních sortách se sotva spletu. Koneckonců snad i proto, že tomu trošku rozumím, jsem byl přijat do Řádu evropských rytířů vína.“